Společným rysem této poněkud nesourodé skupiny onemocnění je primární postižení frontální a temporální kůry, mnohdy s výraznou asymetrií. Představují odhadem asi 10% demencí, je však k dispozici jen málo epidemiologických studií.
Z klinického hlediska je praktické rozdělení podle převahy postižení na formu frontální – kde převažují časné změny chování a poruchy osobnosti – a na formu temporální s obrazem progredující afázie, pozvolna přecházející do demence frontálního typu. Termín „frontotemporální demence“ je označením klinického syndromu, který může mít různou etiopatogenezi.
Frontotemporální demence (FTD) jsou nejčastěji způsobeny abnormálním metabolismem tau proteinů a jeho intraneuronálním ukládáním. Název je odvozen z anglického označení „tubulin associated unit“ pro bílkovinu, která vstupuje do interakce s mikrotubuly a má klíčovou roli v intracelulárním transportu. Za patologických okolností dochází k hyperfosforylaci na specifických vazebných místech, což má za důsledek ukládání obtížně odbouratelných proteinových agregátů s následným zánikem postižené buňky. Tato onemocnění označujeme jako tauopatie.
Zvláštní variantou je Pickova choroba, u níž lze v mozkové tkáni nalézt balónovité zduření neuronů a tzv. Pickovy inkluze, vznikající agregací hyperfosforylované formy tau proteinu.
Do třetí skupiny patří FTD bez přítomnosti tau inkluzí (tedy tzv. „tau-negativní FTD“). Některé formy se vyznačují přítomností patologických inkluzí obsahujících depozita bílkoviny ubikvitinu – někdy označovaných jako „ubikvitinonopatie“, u jiných forem kromě úbytku neuronů a nevýrazné spongiózy svrchních vrstev neokortexu nenacházíme žádné specifické histologické změny.
U FTD byl prokázán úbytek především serotonergních, méně pak i noradrenergních a dopaminergních neuronů.
FRONTÁLNÍ VARIANTA
Příznačné pro frontální variantu FTD je časné postižení osobnostních rysů a chování, s apatií a abulií a/nebo s projevy desinhibice a ztrátou společenského taktu. Z těchto důvodů je velmi příhodné označení „behaviorální demence“. V iniciálních stadiích nemoci býváme svědky kontrastu mezi zjevnou alterací chování a často minimálním až téměř normálním nálezem při běžném psychologickém vyšetření. Tudíž bývá diagnóza stanovována mnohdy až se značnou časovou prodlevou.
Paměťové funkce jsou relativně zachovány, na rozdíl od Alzheimerovy choroby bývá postižena pouze výbavnost. V popředí je emotivní oploštění, stereotypie a perseverace. Cílená neuropsychologická evaluace nachází poruchy pozornosti, schopnosti plánování, abstraktního myšlení nebo řešení problémů (tedy postižení frontálních exekutivních funkcí).
Atrofie mozku a hypoperfuze při SPECT vyšetření jsou nejvíce vyjádřeny ve frontálních oblastech. Typická je markantní asymetrie v atrofii a – ve srovnání s jinými demencemi – nápadně pokročilý stupeň atrofie.
Asi nejznámější formou je Pickova choroba, pojmenovaná po význačném pražském psychiatrovi Arnoldu Pickovi. Na tomto místě je vhodné připomenout, že Pickova nemoc není synonymem pro frontotemporální demenci (FTD), ale je pouze jednou z jejích forem (jde o frontální variantu s Pickovými tělísky, přičemž jiné varianty FTD nemají prokazatelná Pickova tělíska).
 |
 |
 |
 |
TEMPORÁLNÍ VARIANTA
je vzácnější, zahrnuje dvě klinické jednotky – sémantickou demenci (SD) a primární progresivní afázii (PPA). Projevují s izolovaným postižením řečových funkcí bez zjevného morfologického korelátu v CT nebo MRI obrazech (tedy nenacházíme ischemii, krvácení, tumor apod.).
Sémantická demence připomíná Wernickeovu afázii, zatímco PPA je podobná Brocově afázii. Postupně se postižení rozšiřuje i na další oblasti kognice. Atrofie je největší v oblasti temporálních pólů a středních i dolních temporálních závitů.
 |
Terapeutické ovlivnění frontotemporálních demencí je zatím omezené, nicméně velmi slibné jsou zkušenosti s podáváním atypických neuroleptik a některých antidepresiv (SSRI).
Pracovní skupina pro diagnostiku
a studium neurodegenerativních onemocnění, 2004